V pátek 29. 9. 2017 se náš oddíl, včetně nováčků, vydal na společnou akci na základnu 301. pionýrské (Újezd u Domažlic). Cesta vlakem ubíhala rychle, nicméně jsme na základnu dorazili až v pozdních hodinách. Po rychlém ubytování (přeloženo: odhození batohů do chatek) jsme netrpěliví a velmi hladoví vyrazili do jídelny na pozdní večeři. Tradiční jídlo airsofťáka – párky. Po večeři nás čekaly už jen rychlé brífinky k nadcházejícím misím a programu. Zbytek velmi krátkého večera jsme věnovali pořádnému vybalování a kontrole naší výbavy a výstroje.
V sobotu ráno po rozcvičce a vydatné snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny (modří a červení) a vydali se vstříc první misi. Cílem bylo ukrást vlajku soupeři a donést ji na vlastní „základnu“. Tento úkol ovšem komplikovala přítomnost speciální herní postavy – Juggernauta. Tento hráč byl dobře „opancéřován“ a nebylo jej možné ze hry vyřadit. Nicméně bylo možné jej získat na svou stranu. K tomu bylo potřeba zasáhnout Juggernauta do určeného terče (kovový medailonek na krku) a zároveň, než odpočítal do deseti, se ho musel hráč (kterýkoli) dotknout. V tu chvíli byl Juggernaut získán na stranu jednoho z týmů. Ovšem opět pouze do okamžiku než byl „přebrán“ druhým týmem. Případně, pokud se v časovém limitu ani jeden tým nezvládl dostat blízko a dotknout se, zůstal neutrální – proti všem. Tuto misi vyhrál tým modrých, kterému se podařilo v prvním kole ukořistit vlajku soupeře a ve druhém odvetném udržet stanoviště do uplynutí herního času.
Po návratu na základnu následoval výborný oběd, poté krátký odpočinek a servis zbraní (pájení baterek a jiné taškařice). Po poledním klidu nás čekala druhá mise. Tentokrát jsme se přesunuli do vzdálenější oblasti. Ve středu herního pole bylo vyznačené stanoviště. Toto stanoviště se snažily obě skupiny získat pro sebe a udržet jej co nejdelší časový úsek (časy se sčítaly). Ovšem, aby to nebylo tak jednoduché, v oblasti se také pohybovala záškodnická jednotka, jejímž úkolem bylo škodit na obě strany. Nutno dodat, že tuto misi opět po výsledném sečtení časů vyhrál modrý tým.
Sobotní večer se nesl v duchu společné zábavy. Někteří se posadili do jídelny s deskovkou, jiní si vybrali zpěv a kytaru. Unavenější členové se rozhodli pro oddech v chatce. Malá skupinka odvážlivců se rozhodla zůstat v jídelně a pečlivě zaznamenávat činnost oddílového muchobijce Vojtíška. No… po pravdě, někde u 100 jsme ztratili přehled :D. Nutno dodat, že chvílemi to bylo opravdu nebezpečné. Zvláště pokud si na nás sedla moucha. I ti největší drsňáci (Task Force Hrádek) měli trochu obavy.
Neděle byla pro nás trochu hektická. Náš spoj do Prahy vyrážel poměrně brzo, proto jsme po snídani rychle sbalili většinu výbavy až na výzbroj a výstroj potřebnou na nedělní poslední misi. Tentokrát jsme si zahráli variantu vlajkové hry, ve které existovaly speciální „role“. Zdravotník – mohl oživit zasaženého hráče a vlajkonoš, který jako jediný směl nést vlajku (jedno kterého týmu). Opět se hrálo na dvě základny s vlajkou, kde k získání bodu ovšem bylo potřeba mít na svém stanovišti vlastní vlajku i vlajku soupeře (se kterými mohl manipulovat pouze vlajkonoš) a udržet je obě po dobu 15 minut. I tuto misi vyhráli modří (modří jsou prostě dobří 🙂 ).
Myslím, že všichni členové oddílu i nováčci se s touto akcí poprali na výbornou. Pochvalu určitě zaslouží náš nejnovější člen Petr Varta.
Závěrem za sebe a myslím, že i za ostatní FOXÁKY můžu jen dodat: Díky! Bylo to super.
Pár životních mouder na závěr:
- Objetí se stromem může být celkem tvrdé a bolestivé.
- Opravdu lze zabít dvě mouchy jednou ranou. Někdy dokonce i tři.
- Houby rostou i v táboře, ale nejvíc jich zpravidla najdeš uprostřed největší přestřelky.
- Nedostatek kuliček, vybitá baterie nebo nefunkční zbraň se vždycky projeví v tu nejméně vhodnou chvíli. Zpravidla pokud se zrovna jmenujete Helča.
- Domažlice jsou opravdu daleko.
