V neděli 16.2. jsme se s oddílem účastnili akce pořádané  Airsoftgames v Pražské venkovní aréně na Kolbenově.

Někteří museli ráno ukrojit trochu ze svého spánku. Sraz v klubovně byl totiž „už“ v 7 hodin ráno. Překvapivě se tentokrát nikdo nezpozdil, a to ani ti členové, kteří to mají ke klubovně co by kamenem dohodili a zbytek došli pešky. Po obvyklém zmatku a chaosu při vydávání zapůjčeného materiálu a zbraní jsme vyrazili na tramvaj. 

Většina našich členů již má kompletní maskáče, a našité nášivky. To je po roce úspěch. Každopádně, když se za námi ohlédnu, musím říct, že díky sjednocení maskovacího vzoru vypadá náš oddíl podstatně lépe. Už nejsme jako tepláková jednotka zbrklého nasazení.

Na tramvaj jsme museli chvíli čekat, jelikož nám ujela před nosem, ale jinak probíhala cesta bez problémů. Kromě udivených pohledů cestujících okolo, ale na to jsme již zvyklí a nemůže nás to rozhodit.

Po příchodu do herního prostoru jsme se vrhli na přípravu výzbroje a výstroje. Nabíjení kuliček, rozdání baterek a podobné drobné záležitosti. Jelikož byla akce organizována „zvenčí“ a my jsme byli jako účastníci, čekalo nás přidělení ke skupině. Byli jsme přidání do modrého týmu. Po úvodních formalitách, pravidlech a seznámení se scénářem hry jsme se již mohli vrhnout do boje.

První hra byla klasická „řežba“ na týmy. Modří i červení měli svoji základnu, kam se mohli hráči chodit oživit. Jelikož byla tato akce pro nás poprvé, byli jsme zpočátku trochu zaskočeni druhým týmem. Byl hodně akční. My jsme se ale nevzdali a bojovali jsme statečně. Po chvíli byla hra ukončena a prohodily jsme si základny. Opět červený tým byl hodně dravý a tak nás zatlačil až na naše obranné pozice.

Po krátké pauze jsme si zkusili scénář dobývání základny pouze na tři životy. Tuto hru opět zahráli lépe červení. Modrým se nepovedlo tak dobře rozmístit hráče. Poté se opět strany prohodily.

Poslední hra byla klasická vlajkovka. Tedy doběhnout do bunkru soupeře a odnést vlajku do svého. Tentokrát se hrálo na jeden život. První kolo vyhráli opět červení. V druhém kole jsme ukořistili vlajku my modří.

Akce byly pěkně promyšlené, scénáře také Upřímně ale musím říci že tým modrých byl spíše defenzivní. Hlavně my, FOXáci. Na tom musíme hodně zapracovat. Sladit hru a naučit se jít do akce a hrát dravěji. Nemyslím že by to ale byl těžký úkol. Podle hovoru s ostatními hráči hrajeme slušně, a jen to chce sem tam vylepšit a na některých věcech zamakat.

A to dokážeme, jsme SOSNA-FOX, my se nevzdáváme!

Po vlajkovce jsme pobalili věci a vydali se na cestu zpět do klubovny. Kde nás čekala Barča s párky, chlebem a horkým čajem na zahřátí. Zatímco jsme si dopřávali tuto delikatesu, jsme probírali jak se nám na akci dařilo, co nám nešlo a co bychom s tím mohli dělat. Máme teď mnoho nápadů, které si chceme ověřit na následující akci oddílu která se koná 7.března.

Tradičně několik moudrých postřehů na závěr:

Kompletní servis zbraně se zřejmě netýká zásobníků.

Růžový popruh na zbraň přidává 10 bodů na maskování.

Zbraň zakoupená přes inzerát se zpravidla rozbije až na první akci, a ne když jí doma člověk zkouší.

Věž možná zprvu vypadá jako taktická skrýš odkud může zručný střelec kontrolovat značný prostor, ovšem na konci z ní člověk odejde jako beruška.

Za keřem se neschováš.

Hlášky z Vietcongu se nehodí ke každé příležitosti.

Naopak hláška „kam jdete babičko“, stále žije vlastním životem.

(Kam jdete babičko? Ále, do války chlapče, do války. Střílet nácky)

 

Tato stránka využívá souborů cookies. Používáním webu vyjadřujete souhlas.