V neděli 26.11 se náš oddíl vydal pokořit pražskou airsoft arénu na Synkáči.

Po časném budíčku v 7:30 (který se týkal skupiny přespávajících z předchozího dne) a rychlé přípravě výzbroje a výstroje a také vyčkávání opozdilců jsme vyrazili na tramvaj. Někteří členové měli velmi nutkavou potřebu navštívit ještě před akcí potraviny, aby náhodou na akci nezemřeli hlady (žejo Mates) takže nás nucená odbočka k potravinám neminula. Místní prodavačky měly ten den asi díky nám maličko „zajímavější“.

Pak už jsme konečně vyrazili na tramvajovou zastávku. Ani zde jsme se nevyhnuli udiveným pohledům. Na druhou stranu nutno dodat že takto početnou skupinku v maskáčích v Praze asi nepotká člověk každý den. Cesta k aréně byla celkem krátká, ale hlavně osamocená.. z nějakého důvodu k s k nám do vozu cestující příliš nehrnuli. No co, alespoň jsme měli soukromí. 😀

Aréna byla dobře označená, takže jsme neměli problém dorazit na místo. Hry probíhaly ve vytápěných prostorách bývalého pivovaru, jednalo se o dvě „scenérie“ – přístav a „město“. Ze začátku byly hry celkem ostýchavé. Lehké oťukávání. Při třetí hře jsme ale zkusili systém respawn, pro každou skupinu vlastní, po zásahu šel hráč na respawn družstva a napočítal do deseti. Poté se mohl vrátit do hry. Tempo bylo docela vražedné, hra měla velký spád a myslím že jsme si všichni hodně zahráli.

Někteří z nás utrpěli během této „řežby“ zásahy i do velmi citlivých míst (hlavně zásah do hlavy velmi bolel – že Helčo? ) . Po této hře jsme si udělali krátkou pauzu na občerstvení a doplnění sil. Následovala varianta hry , ovšem tentokrát jsme měli každý pouze dva životy a omezený prostor. Úkolem bylo dobýt respawn protihráče, zároveň se smělo pozorovat volným prostorem (který nebyl povolen pro pohyb a střelbu skrz) pozorovat co dělá soupeř. To bylo zajímavé ozvláštnění, bohužel akce se velmi zasekla na mrtvém bodě. Ani jedna ze stran nechtěla „jít do akce“ a vyrazit do útoku na soupeře. Obě skupiny zvolily vyčkávací taktiku a opevňování pozic. Po 15 minutách byl ohlášen konec hry. Nikdo nezvítězil ani nevyhrál.

Poslední hra byla víceméně v podobném duchu, bez omezení životů, bohužel v aréně zůstaly konstrukce z předchozí hry které sloužily jako překážka v průchodu mezi „herními scenériemi“ a hra tímto hodně ztratila šmrnc a tempo. Po návratu do klubovny jsme si jen každý sbalili věci a spěchali jsme domů odpočívat. Myslím že všichni jsme si to užili a rádi se tam zase někdy vrátíme.

Závěrem za celou akci musím určitě vyzdvihnout výkon Vojína Petra Varty, na nejmladšího člena super hra a díky. Dále Vojín Michal Bělohlávek a Desátník Jirka Nesvačil,Vojín Radek Hilas, ty jsem na bojišti potkávala v akci asi nejčastěji a zároveň na „mrtvolišti“ skoro vůbec.

Tentokrát jen opravdu pár mouder a veselých hlášek na závěr:

  • „Vykoukni kolik jich tam je?“ – „Cink, cink, cink…. Tři“
  • Když jdeš na akci bez helmy, počítej že první pořádný zásah bude určitě do hlavy.
  • Boule se dá vcelku dobře „eliminovat“ silným přitlačením RedBullu.
  • Když do tramvaje/obchodu vtrhne skupinka maskovaných lidí, pravděpodobně jsou to jen airsofťáci mířicí na akci… nebo právě začal převrat 😀

Tato stránka využívá souborů cookies. Používáním webu vyjadřujete souhlas.