V neděli jsme vyrazili na kopec. Všichni to přežili ve zdraví, protože jim to všem moc jde. Fíla i Honza se řítí jako neřízené střely, Emě se sice moc nechce do oblouků, ale na první pokus je to dobrý, s Áďou i Péťou jsou stateční. Skoro všichni byli na velkém kopci, kde to co se sněhu týče po obědě už stálo trochu za prd.
Večer nám četla pohádku Lucka, pak jsme poznávali květiny a vyráběli je z krepáku.
Domča, Natka i Standa se na snowboardu pořád válí na zemi a mají pak taky všechno mokré. Ti, co jsme je nezmínili, to zvládli bez jakýchkoliv komplikací, nebo si to aspoň myslíme. V dolním bufetu je hluk a drahý párek v rohlíku, v horním bufetu je klid a čokoláda tam stojí za to.
K obědu jsme měli řízek s chlebem, k večeři to nejlepší vepřo knedlo zelo, o kterém se nám dosud jen zdálo.