Pod heslem “líná huba, holé neštěstí” napadlo naše úžasné vedoucí, že bychom mohli oslovit pana Andreje Babiše z důvodu, že v docházkové vzdálenosti od tábora se nachází Čapí hnízdo. Dva měsíce před začátkem tábora jsme tedy začali konat a oslovili jsme dnes již bývalého ministra financí s prosbou prohlídky Čapího hnízda. Pět minut po odeslání e-mailu nás kontaktoval sekretariát ANO s tím, že nám hned nabídl prohlídku, oběd a lanový hrad s tím, že vše hradil pan ministr z vlastní kapsy.
K výletu: Oddíl A se dohodl, že na výlet vyrazí o trochu dříve, abychom nepřišli pozdě. Velitelský čas zněl 7:30. K odchodu však došlo až v 8:45 (jak už to bývá zvykem, marně jsme si mysleli, že se náš dream team dokáže připravit včas, nicméně po této zkušenosti již na zázraky nevěříme). Cesta byla dlouhá, přišlo nám, že do hnízda snad ani nedoletíme, kolem půl dvanácté se nám však před obličejem objevilo známé ekocentrum “Čapí hnízdo”. Jakmile jsme dorazili, ujmul se nás průvodce a odvedl do restaurace, kde se podával řízek s kaší a jako dezert se servíroval výborný meruňkový moučník (Sára snědla celkem 4 kusy).
Po strávení oběda jsme se odebrali na prohlídku komplexu s tím, že jsme viděli plno exotické zvěře včetně lemurů a divokého prasete přezdívaného Růženka. Mezi fotkami najdete všechnu zvěř, kterou jsme potkali. Po prodlídce komplexu jsme se odebrali na lanový hrad, kde si někteří ustlali na trávníku a děti s přebytkem energie se šly vyřádit na lanový hrad. Po takto příjemně stráveném odpoledni nadešel čas, dotočili jsme si vodu a vzali jsme si s sebou knihy pana Babiše jako vzpomínku na Čapí hnízdo. Vydali jsme se hledat vhodné tábořiště, kde by nás nesežrali komáři, klíšťata a všelijaká havěť a naš úžasní vedoucí (díky bohu) uvědomili, že bychom druhý den neměli co do zobáku.
Proto jsme našli nejbližší autobusovou zastávku a vydali se směr Benešov, kde jsme si kvůli časovému nedostatku nakoupili nejdůležitější potraviny (čokoládu, chléb a sýr). Po nákupu složitém zorientováním se v jízdním řádu jsme se dobrali správného nástupiště, kde jsme počkali na autobus směr Postupice. Dorazili jsme chvíli po sedmé hodině večerní a dali jsme dětem chvíli rozchod pro nákup předmětů důležitých pro život (fidget spinnery, boty a ponožky).
Naše cesty dále pokračovaly do postupického lesa, kde jsme nad rybníkem postavili tábořiště. Dívčí část skupiny „A“ nám připravili nocleh, gentlemanská část se chopila vaření. Při západu slunce jsme se uchýlili ke spánku, nicméně naší tradicí jsme si do pozdních hodin vyprávěli vtipy (Míša B. má největší zásobu vtipů). Při vyprávění vtipů jsme postupně odpadali až se rozhostilo ticho. Kolem druhé hodiny ranní Lucku vzbudil atypický zvuk chrochtání a dupotu.
Nelenila a šla vzbudit Parlura s Matějem, aby se domluvili na dalším postupu. Vzdubili jsme děti, obuli je a přikázali, aby zůstali ve střehu, kdyby bylo potřba utíkat nebo vylézt na strom. Po několika hodinách vyhlížení prasat, která se neustále pohybovala poblíž tábořistě, jsme so rozhodli, že se uložíme zpět ke spánku, protože se pomalu rozednívalo a prasata pomalu odcházela.
Přesto, že jsme několik hodin v noci byli ve střehu, vyspali jsme se poměrně dobře, vstali jsme totiž kolem pů desáté, pomalu, ale jistě jsme se nasnídali, sbalili si věci a vydali se k nedaleké hájovně mezi Postupicemi a táborem, kde nám tentokrát dívčí část uvařila oběd. Z hájovny nás asi po hodině a půl vyštípaly vosy. Pobodáni byli: Michal (jak jinak), Parlur a Matěj Z. Přesunuli jsme se blíže k táboru na nedalekou mýtinku, kde jsme pobyli nějakou dobu, ubili jsme Papáju šiškami a došli jsme konečně do tábora, kde jsme se všichni po náročných 35 hodinách v divočině osprchovali a někteří jedinci se vykoupali v bazénu.
Poznatky z cesty:
- Divoká prasata jsou opravdu dost cítit.
- V lese není ani prašivka.
- Pokud se ti chce na velkou, zkus si to naplánovat tak, ať to není ve 4 ráno.
- Hovězí a kuřecí nudlová polévka chutná stejně.
- Pokud chceš vařit u lesa, vyber si místo, kde není vosí kolonie.
Úrazy
- Matýsek Rein se dotkl jedovaté květiny a natekl mu prst.
- Lucka si zmrzačila koleno.
- Michal B., Parlur a Matěj Z. byli pobodání vosami a Parlur měl jako bonus klíště na zádech.
Nikdo tedy nepřišel k větší zdravotní újmě, a proto považujeme výlet za opravdu vydařený.
Závěrem bychom chtěli poděkovat panu Babišovi, že nám poskytl na vlastní náklady prohlídku ekocentra s průvodcem a oběd a paní Tünde Bartha za zprostředkování a vstřícnost.
Děti mají určitě na co vzpomínat a vedoucí samozřejmě také 🙂
Teď máme až do večera volno, které někteří využívají k odpočinku a aktivnější část skupiny “A” se odebrala na nabídkové programy.