Verče se zdálo, že se uteklo ze školy. Dopoledne jsme si dali písmenkobraní a z nalezených písmen jsme skládali příběh, to ale nebylo vůbec nic jednoduchého.  Odpoledne jsme kradli ocásky číslům a lovili cizí slova.

A taky jsme tak trochu odpočívali a uklízeli tábor. A důležitá zpráva, celý den si hlídáme sprostá slova.

Z neděle na pondělí se zdálo Honzíkovi, že už vystudoval gastronomickou školu. Celý tábor mu pomáhal budovat malý nový hotel postavený náhradou za původní velký zbořený.

Dopoledne jsme si zkoušeli číšnické dovednosti a přenášeli jsme zakázky pro hosty přes nebezpečná úskalí. Odpoledne se z nás stali zkušení číšníci a připravovali jsme slavnostní tabuli. Na ní jsme si pak připravili ozdobné talíře plné dobrot.

Matějovi se zdál hrozný sen o návratu do doby před internetem. Strašlivý zážitek jsme zahájili blouděním po okolí, kdy jsme místo GPS navigace hledali směr s buzolou. A protože vedoucí byli ostražití, nikdo se nakonec neztratil.

Odpoledne jsme posílali SMS. To je takový historický systém posílání informací mezi mobilními telefony. Víte, že dřív měly telefony tlačítka? A že na jednom tlačítku byla tři nebo i čtyři písmenka?

Ještě jsme chtěli vyrobit stroj času, ale spláchla nás do stanů a jídelny velikánská bouřka. Takže návrat do doby internetové jsme nezvládli.

Verča má bolavou nohu, rentgen nic neukázal. Neví, jestli jí na nohu šlápnul Ráďa nebo Štěpíček, ale byl to Matěj Z. V každém případě tam ale má pěknou modřinu. Soňa, Kája a Míša mají zavázanou patu.  Terka má zavázaný kotník.  Simča má stále záděru. Mišáček měl klíště.

K obědu bylo vepřové v mrkvi s bramborem.

Za dnešek bohužel fotky nemáme, nestíháme :(.

V Matýskově snu jsme ztroskotali a v divoké přírodě jsme se museli postarat sami o sebe. Dopoledne bylo třeba vylepšit dovednosti v rozdělávání ohňů – soutěžili jsme v udržení ohně na čas a v přepalování provázku nad ohništěm. Nejlepší ohňostrůjce je Vojta.

Odpoledne jsme si sbalili nutné zásoby a vydali se do lesa. Tam jsme si vybudovali přístřešky pro přespání v lese.  Stihli jsme i zmapovat místa našeho ztroskotání. Přespání v přírodě jsme zvládli i za strašlivého deště.

Všechny spacáky jsou suché, všechny boty jsou mokré.

Po využití nové dodávky halucinogenů se Radkovi zdál sen o hodině českého jazyka. A tak se náš čtvrtek stal dnem českého jazyka.

Dopoledne jsme přepisovali zadaný text, nebylo to nějaké lecjaké přepisování, protože jednotlivá písmena se rozutekla k různým vedoucím a bylo třeba je hledat.  V první odpolední části jsme si užili závod s vyjmenovanými slovy a ve druhé jsme sestavovali seznamy slov podle počátečních písmen.  Po večeři jsme měli zasloužené osobní volno.

V noci na středu se naším pokusným objektem ve spánkové laboratoři stal Štěpán. A jeho sen byl plný hudby. Hudební tedy byl i náš středeční den.

Dopoledne jsme se vydali na pochod s řadou kontrolních hudebních otázek. Vzpomínali jsme na písničkové texty, zodpovídali otázky z klasické hudby, k jednotlivým žánrům jsme přiřazovali kapely a interprety.

Odpoledne jsme sháněli barevné body do hudebního hodnocení a ve druhé části odpoledne jsme nacvičili oddílové písně.

Večerní koncert jsme zvládli na jedničku.

V noci na úterý jsme do spánkové laboratoře umístili Vendy. Tentokrát jsme začali experimentovat a uspání doprovázely testovací látky, které prokazatelně zlepšují percepci snů. Dopoledne děti čekalo několik stanovišť podle žánru knih: u pohádek překreslovaly nádherný obrázek, u detektivek se luštily záhady. Stanoviště žánru fantasy odhalilo, jaké znají děti postavy ze známých knížek, a u hororového stanoviště děti nafotily strašidelné příběhy.

Odpoledne oddíly nacvičovaly krátkou komickou scénu, kterou večer odehrály u ohniště. Po svačině jsme se vydali do několika dalekých hlavních měst.

V noci se v laboratoři snů zdály strašidelné sny Týně. Zelenina napadla lidi a začala s nimi obchodovat. Role zeleniny a lidí se tak úplně obrátila, dopoledne se tak hrálo tržiště na Ládví. Všechny děti se staly zeleninou a na louce sbírali lidi – obchodníky, zahradníky, zákazníky a děti. Aktuální kurz na každý druh člověka se průběžně měnil, a tak bylo třeba si ho hlídat. 

V neděli odpoledne všichni dorazili v pořádku, na dé jedničce stálo v koloně jenom doprovodné vozidlo. Vztyčením vlajky jsme oficiálně zahájili tábor a Míša nám všem pověděl, co se bude dít. Adrianka na nástupu vylosovala „Tunu“, takže noc na pondělí strávila Týna ve spánkové laboratoři. Filípek nezlobí a běhá jako blázen, všichni jsou ubytovaní a nikomu neteče do stanu (teda zatím, ono tu totiž ještě nepršelo). Týmy už mají i jména.